Jsem fanoušek volejbalu. Při hře chci svému týmu, tedy i reprezentačnímu, pomoci fanděním.
Půl roku jsem se těšil na Světovou ligu v Opavě. Ale když jsem sledoval televizní přenosy z Budějic a Liberce, znervózněl jsem. Myslel jsem totiž, že tah pořadatelů loňské Světové ligy s angažováním trapného „speakra“ v opavské hale byl jen úlet, který se už nemůže opakovat.
Pro jistotu jsem oslovil vedení volejbalového svazu s dotazem, zda i v Opavě plánují pouštět prakticky v každé druhé pauze mezi rozehrami hudbu – ať už živou či reprodukovanou. Byl jsem ujištěn generálním sekretářem ČVS, že ano. Doslova: „Rád bych Vás ujistil, že hudba bude pouštěná i na utkáních v Opavě. Máme ověřené, že tento styl prezentace utkání se většině diváků libí a podporují ho.“
Tak jsem to vzdal a svou účast v hale oželel. Pokud se mezi rozehrami neslyším ani se svým sousedem, tak je povzbuzování zbytečné. Jsem ochoten soupeřit v povzbuzování s fanoušky soupeře, ale odmítám „bojovat“ s reproduktory. Rozlišuji totiž mezi pojmy divák a fanoušek. To, že v hale jen tleskám (dlaněmi nebo papírovou „roletkou“), nepovažuji za povzbuzování. Jsem přesvědčen, že hráče je třeba povzbudit také – a převážně – jinak. Hlavně hlasivkami. V technickém tajmu nebo mezi sety, případně občas mezi rozehrami, mi hudba v žádném případě nevadí.
Můžu srovnávat např. s polskou Plus Ligou nebo Ligou Mistrů. Poláci opravdu povzbuzovat umí, organizátoři se snaží dostat do haly fanoušky, ne diváky. Komentátor v hale rozumí jak volejbalu, tak fandění. Na začátku zápasu vyzve fanoušky, ať se řídí „činností“ Klubu kibica (u nás bychom řekli kotle). Do fandění zasahuje tak, aby ho podpořil a ne zrušil. Kapelu, která by neladila s fanděním, by kibici do haly ani nepustili. Muzika je mezi rozehrami taková, že vyvolává zpěv chorálů.
Vrcholem trapnosti bylo měření hluku v opavské hale při technickém oddechovém čase ve třetím setu. To ječení si, milí diváci, nechte na aerobik, na Star Dance (či jak se to jmenuje), ale do SPORTOVNÍ haly ho, prosím, prosím, prosím, netahejte. Jestli si organizátoři myslí, že hluk = fandění, nahrejte si startující letadlo nebo třídu třeťáků o velké přestávce a pouštějte to v hale hráčům…
Komentátor kanálu ČT sport se několikrát rozplýval, jaká je v hale atmosféra. Myslel to vážně nebo jen dostal příkaz tento způsob chování diváků chválit? Obojí je z mého pohledu smutné.
Neupírám organizátorům jejich právo připravit vše podle svých představ. Je mi ale velmi líto, že vedení svazu zvolilo tento způsob. Ano, diváci se mají bavit. Ale volejbalem!!! Volejbal má být hlavní lákadlo pro lidi utratit peníze za vstupenku. A fanoušci mají přijít do haly kvůli volejbalistům. Nyní to ale vypadá tak, že chceme diváky v hale pobavit a kromě hudby a různých „soutěží“ jim tedy ještě pošleme na hřiště 12 hráčů jako doplněk zábavného večera… Zítra se na českou reprezentaci – v televizi – také podívám. Ale bez zvuku.
Naštěstí je Polsko, jeho Plus Liga, Liga mistrů a reprezentace tak blízko.
Napsal uživatel Vít Tomis